Recenze k článku PROGNÓZA BUDOUCNOSTI LIDSTVA

23. října 2013 v 19:15 | Bohumil Smolek
Souhlasím s tím, že by se společenské vztahy a společenská organizace měly sladit s rozvojem výrobních sil společnosti, ale rozhodně ne cestou vytvoření globální vlády nebo organizace. To je skutečná utopie neřku-li nebezpečná pro existenci svobody a demokracie. Svobodu a demokracii lze s největší pravděpodobností uplatňovat jen v rámci konkrétního státu. Nepotřebujeme světovou vesnici, ale potřebujeme dobře fungující státní celky, jejichž existence je zárukou rozmanitosti, která je na světě právě tou největší krásou. Vymazat státy znamená zavést uniformitu světa, s kterou jsme se v historii tak spálili. Je třeba se z historie poučit, ne ji slepě opakovat tam, kde se ukázala jako guma, která maže samostatné lidské myšlení. Nikoli ŘÍDIT svět, ale naučit se svůj stát SPRAVOVAT cestou demokratické samosprávy státu. Státy mohou existovat i při neexistenci vlastních hranic jak to dokazuje EU, která je nedokonalá jen proto, že chce ŘÍDIT GLOBÁLNĚ něco co ve skutečnosti vyžaduje MÍSTNÍ SAMOSPRÁVU. Spravují se lépe menší celky, protože správa vyžaduje detailní znalosti lokálních podmínek. Je fakt, že některé oblasti se vymykají lokálním podmínkám, jako budování dopravních systémů či energetických sítí. Ale počet těchto oblastí by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Zde můžeme díky technologickým možnostem uvažovat globálně. Existuje však daleko větší počet oblastí, které musíme spravovat lokálně, protože rozhodování o nich je svázáno s hlubokou znalostí místních podmínek. Zde žádný světový orgán nemůže nahradit místní samosprávu. Líbila by se mi jedna světová měna, ale to je podmíněno větším ekonomickým sblížením jednotlivých státních celků. Měna odráží vědomosti a výkon obyvatel státu a já si nejsem dost jist jak to ekonomicky správně spočítat, aby nedošlo k ekonomické újmě zavedením jedné měny. Navíc je jasné, že život není přímočarý a kurzy umožňují často úspěšně korigovat defekty v ekonomice. Co mne však zaujalo, je zavedení šestihodinové pracovní doby 4 dny v týdnu. Kdyby se to podařilo prosadit, jsem přesvědčen, že by se možná podařilo zcela odstranit nezaměstnanost při předpokladu, že by lidé mohli pracovat tzv. nadvakrát. První skupina by pracovala od osmi do dvou a druhá od dvou do osmi, což není vůbec tragické, protože je to v podstatě normální i dnes u lidí, kteří musí sloužit dvanáctky i více hodin. Problém je v tom jak toto opatření promítnout do cen výrobků v souvislosti s cenou práce, která by se zdvojnásobila. Říkám si však, že máme natolik rozvinuté výrobní síly alespoň na Západě, že bychom to utáhli. Na Západě již dnes existuje nadvýroba. Tvrdit opak je nesmysl. Stačí se projít kterýmkoli obchodním centrem. Jsem přesvědčen, že výrobky jsou zbytečně předražovány. Řetězce vydělávají miliardy, které jdou do jejich kapes, nikam jinam. Problém vidím v hospodaření se státními prostředky, kde lítají miliardy kolem předražených státních zakázek a kde se firmy chovají jako pijavice. Peníze jsou dnes na Západě důležitější než elementární pravidla slušného chování a morálky a společenských vztahů vůbec. Zároveň se mi zdá, že by nebylo od věci dát více prostoru širší privatizaci a podpoře pro-tržních podmínek. Podpořit trh znamená větší konkurenci a to má vždy příznivý dopad i na tvorbu cen, které jdou v ostré konkurenci zpravidla směrem dolů. Neprivatizovat znamená potlačovat konkurenci, s kterou je vždy spojená zdravá soutěživost. 200 let nás to učí USA a tady v Evropě v její historii bohaté na vládu "moudrých" to stále nejsme s to pochopit do důsledku. V USA se to daří díky jejich ZÁSADOVOSTI při respektování tržních zákonů a řízení se podle toho. Kdo neuspěje, musí skončit a začít jinde a jinak. U nás to řešíme "pečovatelským státem" o ty, kteří z různých důvodů neuspěli a podporujeme tím příživnictví v podobě zneužívání sociálních dávek. Jsme příliš štědří k těm, kteří odmítají přemýšlet o svém vlastním osudu, ale především je zbavujeme snahy něco KONAT pro změnu svého osudu. Tyto ryze lidské osudy, často velmi tragické, ale řešitelné, jsou obtížné, protože vyžadují PRÁCI HLAVOU a jak víme, tato práce je velmi těžká a namáhavá. A my místo, abychom lidi nutili přemýšlet vlastní hlavou o svém vlastním osudu a své životní úrovni, dáváme jim na zlatém podnosu "pečovatelský stát". Proč by se měli namáhat, když stát se o ně postará. Souhlasím s vámi, že zdraví a vzdělání by měly být nejdůležitějšími charakteristikami státu. Musíme však nahlas říkat, že vzdělání musí vést k SAMOSTATNÉMU MYŠLENÍ, jež se především bude starat o to JAKÝMI KONKRÉTNÍMI CESTAMI si jedinec zaslouží VYSOKOU ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ. A slovo ZASLOUŽÍ musíme podškrtnout. My tady u nás máme mládež, která opustí školní lavici a při příchodu do nového zaměstnání jako první uvádí výši platu. CO ZNÁ a jaké má ZKUŠENOSTI naši mládež vůbec nezajímá. Mládež žije v představě, že musí být především dobře zaplacena a TEPRVE POTOM prý odvede kvalitní práci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WaclawC WaclawC | E-mail | 17. ledna 2017 v 15:31 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na inzenyrmiloslav.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama